Malá víla (sen)

18. listopadu 2015 v 20:34 | Belbo |  Všední den
Je nejspíš neděle podvečer a vracíme se autem ze šachového zápasu. Přijíždíme do městečka, nejprve na dolní náměstí s kašnou. V ulici před námi se náhle objevují průrvy, ze kterých se sype písek a tečou prameny vody. Jsou stále větší. "Viděli jste někoho živého?" zeptá se někdo a otázka zůstane viset ve vzduchu. Ulice se kroutí nahoru. Zbývá táhlé stoupání, ve kterém se ulice obstoupená z obou stran domy narovnává, a my vidíme horní náměstí. Je zarostlé divokou vegetací. Teprve teď na nás definitivně dolehne pocit něčeho zlověstného.
 

Prezidentské „all-in“

11. června 2013 v 13:24 | Belbo |  Všední den

Nezdálo se, že by téma sudetských Němců mohlo ještě sehrát v české politice nějakou významnější roli.

O životě za zdí s Marlen Haushoferovou

19. února 2013 v 14:05 | Belbo |  Všední den

Žena přijíždí na víkend ke svým známým do hor. Manželský pár odjede večer na zábavu do vesnice v předhůří, ani do rána se ovšem nevrátí. Žena jim jde naproti a cestou naráží na neviditelnou zeď, za níž ustal veškerý život. V izolovaném alpském údolí se snaží přežít - sází brambory, fazole a rajčata, chodí na lov a učí se starat o krávu, kterou náhodou našla. Společnost ji dělá pes Luchs a kočka beze jména. Tak plynou měsíce a roční období. Čas, ve kterém ve dne bojuje o své materiální zajištění a po večerech přemítá nad svým starým i novým životem, končí násilným mementem. Na horské pastvině nad chatou se objevuje další člověk - muž. Zabije Luchse sekerou a žena ho vzápětí zastřelí.

Copyright Canal Germany
 


Vrchlabský radniční list nabral nový kurz: Bělorusko

20. listopadu 2010 v 18:25 | Belbo |  veřejné věci
Ke slovu se opět dostal Lid
Minulý režim nás obohatil o jeden speciální novinový žánr, skrze nějž promlouval Lid. Ten žánr měl mnoho tváří - mohlo jít o čtenářský dopis, stanovisko či rezoluci pracovních kolektivů, nezřídka i anonym. Vždy však tento hlas z Lidu psal v určitém duchu, sledoval jistou linii, která zpravidla prozrazovala to, co si redakce novin skutečně myslí. Lid se v něm šikoval za stávající mocí, poskytoval jí podporu, volal po klidu na práci a vyjadřoval morální rozhořčení nad rozličnými vnitřními i vnějšími nepřáteli a nešvary, se kterými navrhoval (ve jménu Lidu) rázně zatočit.



Marathon v Mnichově aneb "Dust in the wind"

11. října 2010 v 17:22 | BB |  Všední den
Asi před rokem a půl jsem začal sporadicky běhat. Už ani nevím, kdy sem si začal pohrávat s myšlenkou na těch 42 195 metrů, asi někdy na jaře. Na Mnichov padla volba nějak přirozeně, rok jsem tam studoval, jezdím tam několikrát za sezónu hrát šachy za klub Tarrasch Mnichov a mám tam několik kamarádů, u kterých lze i přespat.
A tak jsem v pátek nastoupil s Kubou do rychlíku Albert Einstein. Ve Furth im Waldu (malebné městečko s hradem a středověkkým centrem, stojí za zhlédnutí) jsem mu z vlaku ukázal vteřinovou ručičku na hodinách a ilustroval tím mou "sudetskou" teorii, podle níž by se náš "stát" měl stát hrdou 16. spolkovou zemí Bundesrepublik Deutschland. Narozdíl od Huberta Gordona Schauera si už totiž nekladu otázky, ale rovnou na ně po zkušenosti s tím, co jsme jako Češi předvedli v rozmezí let řekněme 1938 až 2010, odpovídám.
Ale zpět k našemu tématu :-) V sobotu jsme se chtěli podívat na Alpy z věže Elisabethkirche, ale byl bohužel podzimní opar.

M5
A takto to lze opravdu vidět bez oparu, zleva do prava: radnice na Marienplatzu, Ludwigskirche, žlutý kostel na Odeonsplatzu, Elisabethkirche, vepředu vítězná brána, vzadu německé Alpy, např. Garmisch Patenkirchen apod.

Six feet under (aneb kde ti naši Sudeťáci jsou)

31. srpna 2010 v 15:16 | BB |  veřejné věci
Krajina, kde jsou pod zemí nepohřbení lidé, je prokletá.

Čas šeříku

17. května 2010 v 11:52 | BB |  Všední den
Důchodkyně jej žmoulají v ruce v tramvaji a tiše se usmívají. Otce od rodin odvádí od všedních starostí, když večer vynášejí koš (Musí si dát cigaretu, aby se uklidnili). Romantikům zakryje obzor mořská pěna dětských let a přání. Šeřík, Lilac či Flieder - slovo, kolem kterého se soustředí láska.





Za Janem Balabánem

12. května 2010 v 17:12 | BB |  Všední den
"Pracujete-li v médiích, musíte toho hodně přečíst. Většinou se k tomu, co přečtete, chováte cynicky. Ale někdy vám přijdou pod oči střípky, u kterých se zastavíte a hlavou Vám bezdečně začnou putovat lidé a zvířata, jejich pohnuté osudy, bolest a vůle k životu. Trvá to ale jen chvilku, víte, že už je nemůžete vytrhnout ze spárů zapomnění. Škoda, že umřel Jan Balabán, ten by to dokázal..

"Lekáreň v kladenskom Tescu bola podľa polície vyhľadávaným miestom narkomanov najmenej rok. Podľa svedkov si tam jazdili pre lieky nielen ľudia z Kladna, ale aj z Prahy a okolia. Pôvodne boli stíhané dve lekárničky, jedna ale medzitým zomrela."
(?)

"Rozsáhlý požár pole způsobil na Opavsku pták, kterému se nepodařilo usadit na sloupu vysokého napětí. Dosedl na něj totiž tak nešikovně, že svým tělem vyzkratoval elektrické dráty a začal hořet. Tělo, které bylo v plamenech, následně dopadlo na okraj pole a zapálilo ho. Kvůli silnému větru, který plameny rozfoukal, shořelo asi 15 hektarů obilí. Škoda byla odhadnuta na 370 tisíc korun." (Ústecký deník 30.12.2008)

Nový článek

21. listopadu 2009 v 22:57
Oznamuji všem přátelům, kteří zcela nezatratili tento blog pro pasivitu, že asi napíšu nový článek. Bude o politice a spálím v něm všechny mosty. Až na jeden - ten do nebe :-)

Dívky z Alvita

7. června 2009 v 0:07 | Belbo |  Všední den

Až budete někdy v Paříži, doporučuju čajovnu v arabské mešitě (u Jardin des Plantes), na oběd na "nejkrásnější pařížské náměstí" (alespoň podle místního redaktora českého rozhlasu) na Rue Mouffetard a pak určitě do muzeum Orsée, kde např. Ernest Hébert - při své cestě do Itálie - namaloval řadu okouzlujících portrétů venkovských dívek a žen (zde Dívky z Alvita 1855)



Kam dál