Největší člověk ze Sacramenta

5. března 2006 v 18:22 | Belbo |  Lidé ze Sacramenta
1. Theodosius Freybrich (?-?) aneb Statečné srdce
Oproti katolickému Trutnovu je Sacramento - stejně jako vesnice v přilehlých údolích - pevnou baštou protestantů. Jičínští jezuité nalézají roku 1636 na své misijní cestě do hor ve městě všehovšudy čtyři 'pravověrné'. Katolická morzinská vrchnost si až do konce války netroufá v této věci nic podniknout - Švédi jsou se Sasy ještě proklatě blízko.

Válka však jednou musí skončit. Roku 1650 zakazuje Pavel z Morzinu nekatolíkům pohřbívat své zemřelé na hřbitově a brání jejim sňatkům. Vězní na svém zámku šest radních a nepustí je, dokuď nepůjdou ke zpovědi. To vyvolá v časném jaru ozbrojenou vzpouru. Do čela rebelů se postaví pekař ze Sacramenta Theodosius Freybrich - sezvoní občany poplašným zvonem na radnici a pádí ke kostelu, aby velkým kostelním zvonem vyburcoval celé panství. Na můstku přes náhon Labe (který tekl po levé straně hlavní ulice) se odehraje takřka westernová scénka, která nakonec vše rozhodne. Freybrichova šavle nezmůže nic proti katolickému páterovi, který obsadil můstek a zuřivě mává dvěma bambitkami. Vesničané z okolí se nic nedoví anebo přijdou pozdě. Vzpoura je potlačena vojskem.
Freybrichovi se na poslední chvíli podaří uprchnout do Slezska, do 'lutherské říše'. Spolu s ním prchá do roku 1651 ze sacramentského panství 372 evangelíků (pro srovnání: samotné město má tehdy odhadem 500 lidí). Ti, co zůstávají, slibují 's plačícíma očima před Bohem' přizpůsobit se a obrátit na 'svatou a jedinou spásonosnou víru'. Někteří exulanti se usazují v Karpaczi a čekají na změnu poměrů (nikdy se nedočkají), jiní táhnou dál do Slezska a snad ještě dál.. do Nového světa. Freybrich ukázal statečné srdce a tedy kandiduje. Škoda, že mu to nevyšlo a velký zvon nezvonil. Anebo bylo všechno jinak a hrdinou byl onen bezejmenný katolický páter?
2. Sacramentská garda (1848) aneb ZKrkonoš do Sobotky a zase zpátky (kolektivní kandidát)
Lidové bouře ve Vídni roku 1848 donutily císaře Ferdinanda I. přislíbit konstituci, jaro bylo za dveřmi a těhotné revolucí. Všude se z měšťanů a ze studentů živelně ustavovaly národní gardy, které si vytkly za cíl chránit vznikající konstituci, národ a panovníka. Nejinak v Sacramentu: místní měšťané se v čele se starostou shromáždili 17.března v hostinci 'U bílé labutě' a až do pozdních nočních hodin provolávali slávu císaři. Na radniční věž vyvěsili červenobílou zemskou vlajku, symbol konstituce.
Ještě v březnu ustavili sacramentskou gardu, která se se svými bezmála čtyřmi stovkami muži stala nejsilnějším oddílem v severovýchodních Čechách. V červnu se sacramentští gardisté pod vedením starosty Franze Watzela vydaly na pomoc Praze obležené vojskem generála Windischgrätze. V Jičíně se setkali s ostatními houfy a pokračovali společně směrem na Mladou Boleslav. S blížícím se bojištěm -jak to tak bývá- lidé začínali být nesví. Nejdříve obrátili Jilemničtí, po nich Starobučtí a tak dále. Nepomohl ani ohnivý proslov trutnovského básníka Uffo Horna, vidina přímého střetu s vojskem byla pro většinu účastníků patrně příliš hrozivá. Nemějme jim to za zlé. Sacramentská garda ještě dlouho po návratu ze své jediné revoluční akce držela ve městě hlídky a za velké slávy vysvětila svůj prapor. To však byla již jen labutí píseň - v létě příštího roku zakazuje František Josef I. všechny národní gardy nadobro a nahrazuje je císařskou policií.
Roku 1957 byla na poli za nemocnicí nalezena gardistická šavle. Nese název: 'F ür Gott, Freiheit und Vaterland' ('Za Boha, svobodu a vlast'). Ta doba zkrátka nebyla zcela bez ducha..Nepochybujeme, že sacramentští gardisté patřili na svém tažení k těm nejodhodlanějším. Co by se stalo, kdyby se zdatným krkonošským horalům podařilo obejít vojsko a dorazit do Prahy? Pomohli by rozbít řetězec Windischgrätzových děl? Rozhodlo se v polích kdesi za Sobotkou o osudu celé revoluce?
3. Josefína Kablíková (1787-1863)aneb Kněžna krkonošské flóry
Josefína Ettlová se vdala za Vojtěcha Kablíka krátce poté, co on přišel do Sacramenta a koupil lékarnu 'U orla' (dnešní dolní lékárna, založena r.1782). Přes lékárenskou praxi svého manžela (Vojtěch je sám o sobě pojmem v praktické chemii - vyvinul nový způsob bělení a barvení prádla) se záhy dostala k botanice, která ji měla proslavit. Její manželství bylo láskyplné, ale bezdětné. Josefína se tak ve svém volném čase začala vydávat do hor, aby sbírala a preparovala rostliny. Během krátké doby se stává jednou z hlavních opor Opitzova botanického ústavu v Praze, kam během dvaceti let posílá 48299 exemplářů rostlin. Josefína postupně získává mezinárodní věhlas - vytváří několik krkonošských herbářů (řezeňský, slezský) a objevuje mnoho rostlin, které ještě nebyly nikde popsány.
V Sacramentu ji a jejího manžela navštěvuje Jan Evangelista Purkyně a všichni Mánesové. Quido Mánes ji v roce 1848 namaluje na jedné z jejích vycházek u Sněžných Jam. Tak jako všichni opravdu velcí botanici je i Josefína stále mezi námi: u krkonošských potoků, na loukách i v hlubokých lesích kvete každý rok Marchantia Kablikiana, javor Acer kablikianus nebo devětsil Petasites kablikianus.
4. Kleofas Hollmann (1865-1924) aneb Architekt města
Není ve Sacramentu člověka kromě Gendorfa, který by ve tváři města zanechal výraznější otisk. Projděte se 'v uličkách', zastavte se u velkoryse pojaté budově gymnázia, zajděte si do ČSOB banky, prohlédněte si evangelickou faru - to všechno postavil nebo vyprojektoval on. Kromě toho také školu ve Špindlerově Mlýně, evangelické kostely v Herlíkovicích, Lánově, katolickou kapli na Mostkách a mnoho dalších staveb. V roce 1923 byl Kleofas zvolen svými spoluobčany starostou. Budou pro něj hlasovat ti, kteří museli čtyři nebo i více let obdivovat jeho široširé gymnaziální chodby?
5. Krakonoš aneb Ten, který nepotřebuje žádný titulek
Pán hor. Nenechte se mýlit, není to ten, který se prodává v suvenýrech jako neškodný děda s fajfkou. Dříve si jej místní pamatovali ještě docela věrohodně. Chcete-li ho poznat alespoň zprostředkovaně, zajděte si do muzea, projděte venkovním středem křížové chodby a za protějšími dveřmi udělejte tři kroky napravo. Tam - ve dřevořezbě od anonyma - ho uvidíte.
Jistě si oddechl, že se v Krkonoších přestalo kutat, zbývá už jen vápencový důl v Černém dole. Odpočívá ve vnitru hory. Už se těším, až zase vyleze. Protože až vyleze, mocně zaduje a nechá svým větrem strhnout střechy domů těch, kteří zadlužili Rokytnici a Harachov. Po zásluze potrestá všechny nekalosti, pikle a pletichy. Podívá se jistě i do Sacramenta. A koukne se, co se děje na zámku. Jistě má ve své hoře televizi a všechno pozorně sleduje. Krakonoš nebude vůbec hodný, až vyleze ze své hory!
6. Jeff Guilbert (1977-) aneb Trouvilleský velvyslanec

Sacramentský
Francouz rodem z normandského Trouville sur Mer, toliko našeho partnerského města, se před pár lety oženil se sacramentskou učitelkou Karinou Havlíčkovou a stal se tak živoucím spolusymbolem tohoto partnerství a ambasadorem evropské multikulturnosti. Jeho kavárenský podnik je především místním ostrůvkem francouzské pohostinnosti a kulinářství.
7. Karel Šebek (1941 - ?) aneb Poslední prokletý básník
Karel Šebek odmaturoval na gymnáziu roku 1958. Jeho rodina sem přišla po válce z Jilemnice - jeho strýc, Otakar Štětka, byl náčelníkem Horské služby. Až jeho otec si nechal změnit příjmení ze 'Štětka' na 'Šebek'. Začínal jako sanitář v psychiatrickém ústavu v Dobřanech, kde pracoval i jeho bratranec Zbyněk Havlíček, známý surrealista a syn spisovatele Jaroslava Havlíčka. Zde se jakýmsi fatálním a poťouchlým nedopatřením stal ze sanitáře pacientem a z této pozice se přes všechno úsilí nedokázal už nikdy vymanit. Polovinu života strávil v léčebnách v Sadské, Bohnicích, Kosmonosích a zmíněných Dobřanech. Jediným smysluplným lidským počinem v takovém prostředí je psát poezii a Karel to intuitivně vycítil. Jeho bratranec ho seznámil s básníky III. české surrealistické generace: s Effenbergrem, Řezníčkem a Dvorským. Těmi se Karel nechal živit, když v 70.letech pobýval v Praze. Tehdy by se náhodnému návštěvníkovi rohového domu v Lublaňské ulici naskytl zajímavý obraz: Šebkovi se podařilo zburcovat své mladší kolegy alkoholiky/drogisty - všichni sedí kolem stolu a zaníceně se pod Karlovou taktovkou pokouší dělat koláže a vymýšlet nesmyslné básničky.
Mimo jiné: To byl ten dům, z jehož okna ve třetím patře Karel jednoho rána vyskočil. Karlovi se nic nestalo, zato trabant, na který spadl, byl zdemolovaný. Sebevražedných pokusů - alespoň těch zaznamenaných - spáchal Karel dobrých dvacet.
V 80. let se uchyluje do své samoty v Sacramentu (a v léčebnách), kam své pražské přátele nepřestává vášnivě zvát. bydlí u autobusového nádraží v domě, kde je dnes Centrum zdraví a krásy. To už Karel nebyl zdravý, ani krásný. Ve dnech si zatemňoval okna a občas si pouštěl plyn. Měnil své básničky psané po nocích za peníze, za které si kupoval pivo, cigarety a barevné pilulky. Když píše o 'ohnivých barvách svítání' nebo o 'duhovém bubínku', zpravidla je pod vlivem těchto pilulek. Tehdy sní o lepším světě. Někdy během roku 1988 opouští Karel Šebek -pokud vím- definitivně Sacramento a vydává se na svou poslední pouť po psychiatrických ústavech. Řezníček počátkem 90.let píše: 'Zdá se, že roli posledního českého prokletého básníka bude muset Karel Šebek dohrát a prožít beze zbytku'. A tak se také stalo: Karel nahlédl, že 'se vždycky najde někdo, kdo vám vyleje na hlavu/ kýbl vody když už myslíte že to dál/ doopravdy nejde' a zdejchl se. Prostě se někam zašil a je nezvěstný. Nějak se mi to nezdá: v posledním dopise z roku 1993 z Dobřan se ptá, co dělá noční Sacramento a píše, že konečně přestává kouřit. Stálo by mu to za to? Byl pokus číslo 21 úspěšný anebo to byla poslední bezva finta Karla Šebka?
Jeho básně tu každopádně zůstaly, některé z nich si můžete od 1.září přečíst na www.vrchlabi.org
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luke Luke | 6. března 2006 v 1:18 | Reagovat

Ehm, ještě by to chtělo aspoň zašifrovat Jilemnici, třeba na Jirnici. Sakra.

2 Belbo Belbo | 6. března 2006 v 10:11 | Reagovat

No uznávám, že vylučovací metodou je to Sacramento úplně profláklé. Jilemnici třeba na Solingen:-) a Trutnov na St.Luis:-)

3 redding redding | E-mail | 26. listopadu 2006 v 19:04 | Reagovat

kde že se to dají přečíst ty Šebkovy básně???

4 redding, redding, | 19. dubna 2008 v 13:54 | Reagovat

kde že se to dají přečíst ty šebkovy básně???

5 Belbo Belbo | E-mail | 15. května 2008 v 10:47 | Reagovat

Promiň. Tenkrát to nedopadlo a žádné básně jsem na .org nepřepsal. Ale zkus dát na seznam.cz "Karel Šebek", popř. "AND poezie" nebo "AND básník" a najdeš nemálo. Já mám doma jeho orginální průklepáky a taky tu sbírku jak mu vyšla v Plzni v malém nákladu. Jmenuje se "Ruce vzhůru". Jeho jméno je snad již v odborných knihách o opezie, údajně přísluší "III. surrealistické generaci". Takže se ještě jednou omlouvám za pozdní odpověd a budeš li mít zájem o jeho osobu, jsem kdykoliv k dispozicii na svém mailu.

6 anonim anonim | 1. ledna 2009 v 14:31 | Reagovat

original pruklepaky jo tak to ses fakt dobrej.U autobusoveho nadrazi nedydlel,to tam presunuly az pozdeji.V te dobe tam byly uhelne sklady.l.

7 belbo belbo | Web | 26. května 2010 v 13:36 | Reagovat

Samozřejmě vim, že tenkrát tam byly uhelné sklady. Ale možná to zase neví ostatní - proto "dům u (dnešního) autobusového nádraží"..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama