V Mexiku I.

9. března 2007 v 19:11 | Belbo |  Všední den
Zde začnu podle mé chuti zveřejňovat střípky z třítýdenní expedice do Chiapasu.

Švýcarský občan, kosmopolita, evanglický pastor, gentleman, dobrodruh s vytříbeným smyslem pro humor a jemný ironik. Má českou manželku. On má radši Česko, ona Ženevské jezero. Působí od zač. 90. let jako misionář v Chiapasu, kde nalezl (jako Van Gogh nalezl v Arles vysoký žlutý tón) nový domov. Organizátor naší expedice.
Bernard odpočívá poté, co se nám na cestě od Okosinga do Yaschokintely přetrhl klínový řemen. Chvíli poté, co je vyfocen, přijíždí k naší předsunuté kuřácké hlídce za zatáčkou terénní vůz mexické armády (kapitán, seržant a dva vojíni).
Kapitán: Umíš španělsky
Jorge: Sííí.
(Jiří umí jen pár španělských slovíček, zato ale s perfektním přízvukem)
Kapitán: Jste gringos? (USA, belbo)
Jorge: sííí
A to neměl říkat, páč kapitán pojal podezření, že jedeme pomáhat zapatistům (jako mnoho mladých evropských levičáků i ostatních, kteří nevědí coby, jako i Evropská unie, ale psst) a přiřítil se k nám lelkujícím u auta..
Situace vypadala povážlivě, dokonce nám začali šlapat po karimatce, na které jsme hráli s Andrés šachy.
Ovšem do té doby, než se probudil Bernard (ano, byli jsme tam 4 hodiny a docházela voda, takže jsme šetřili energií).
Bernard vstal, okamžitě si uvědomil vážnost situace, sundal si kloubouk a s fingovaným, lehce přiblble žoviálním výrazem a s vlajícími šedinami které se mu zvedaly do majestátní výše, předstoupil před kapitána. Pozdravil, představil se jako evangelický pastor a začal mu obšírně vykládat pohnutou českou historii. Začal habsburky (první ocupación) ,Ano Vám se je podařilo vyhnat, my jsme pod nimi trpěli tři staletí!´ Kapitánovi měknou rysy... A pokračoval přes nacisty ke komunistům (druhá a třetí ocupación). Na závěr svého půlhodinového výkladu radostně zvolal, že po těchto všech příkořích my Češi smíme cestovat po světě a že jedeme stavět dřevěný srub pro nebohé indiány a že ten plech, co nám čouhá z auta, je na střechu.
Kapitán je již v tu dobu naprosto zjihlý a snad mu teče i slzička dojetím nad tímto malým (ale statečným) pronárůdkem z Europe. Naznačí svým vojínům a ty nám přinášejí kartón plechovek Coca Cola Light. My mu přinášíme omalovánky s krtečkem, průpisky.. Se zděšením vidím kapitána, kterak má Krtečka v ruce - na tváři rozpačitý výraz, a ještě mu tlemící se Marcos omotává kolem krku náramek s průpiskou, přičemž se nešetrně dotýká jeho vojenských hodností, jak tohle může dopadnout?
Nicméně, ledy sou definitivně prolomeny a po této erupci sbratření a dárků odjíždí kapitán s tím, že nám pomůže s tím klíňákem.
A tady jsme již v rančerské vesnici Yaschokintela, kde máme (my, tj.Juan, Tomas, Jorge, Marcos, David /pastor/, Ana, Jitka /zdravotnice/, Antonio /stavbyvedoucí/, Andres, Barbucha /ozdoba/, Stáňa /překladatelka) stavět spolu s kluky, indiány kmene Tzeltal z okolních vesnic a rančů, dřevěný srub pro místní křestanskou organizaci při mexické presbyterské církvi.
Yaš (znamené zelený. Nebo modrý :-) není Zapatistická vesnice, ale vše okolo zapatistické je. Asi i proto si děti rády hrají i tu na subcomandanta Marcose.
Yaš byla založena v 60. letech americkými presbytery, z nichž poslední umřel měsíc před naším příjezdem. Ještě předtím tu působily dvě americké misionářky, z nichž jedna byla indiány zavražděna.
Vesnice o přibližně dvěstě lidech a třiceti dětech je mezi dvěma horskými hřebeny v údolí, jímž se vine prašná cesta z Okosinga na východ směrem do Lacandonské džungle. V údolí byla vymýcena džungle a místní tu pěstují dobytek a koně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavčula Pavčula | Web | 9. března 2007 v 19:14 | Reagovat

Ahoojky na mem blogu je bleskovka

2 radix radix | 26. března 2007 v 17:28 | Reagovat

Krteček a surfující řízek Bernard.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama