Září 2007

Claudia, heroine of our time, a touha po Itálii

19. září 2007 v 12:50 | B |  Všední den
Má kamarádka Claudia, polyglotka, cestovatelka, temperamentní polentonka (Tak říkaji Italové z Jihu Italům ze severu, tedy od Florencie nahoru, "polentone" znamená "jíst mouku"). Vděčím ji za mnohé. Naučila mne např. vyčerpávajícím způsobem italské sprosté slova, taky italsky gestikulovat a leccos dalšího.. :-)

2011: fotka smazána, Claudia je učitelka a google, ten umí věci..

Každý hledáme svou bájnou krajinu. Van Gogh ji našel v Arles a ve vysokém žlutém tónu, František Gellner si představoval, že život je nejvíce autentický kdesi v Africe, Bernard ji našel v Chiapase mezi Zapatisty ..
Představujem si obvykle, že je někde na Jihu, tam, kde je slunce opravdovější, barvy sytější a ptáci zpěvavější.
Toužíme najít onu bájnou krájinu, ale spíše je to jen chiméra, plod naší chorobné fantazie, Ecův Ostrov včerejšího dne, Houellebecqův Možný ostrov, nebo Ostrov seriálu Lost, kde bychom podvědomě tak rádi chtěli žít, protože je tam vše přesně takové, jaké to bylo, než se doba zrychlila (a začla pádit do neznáma, tam kde jen rez a záře hvěz zbývá) - protože je tam vše takové, jaké to bylo vždy : jen Ostrov, "my", "oni" a "tajemství". Všechno, co člověk psychologicky potřebuje k životu a co ho nejspolehlivěji činí šťastným.. Naše společná představa ráje, dávná vzpomínka uložená kdesi v nejzašší paměti druhu Homo sapiens sapiens.
Evropané takto vždy toužebně hleděli ke svému Jihu, k Itálii.
Malíř Overbeck tuto touhu, jež v našich hlavách překonává bílé alpské vrcholky, ztvárnil na slavném obraze "Italia a Germania"
Všiměnete si té idylické scénérie. Obě země představují dívky, Italia nalevo, Germania napravo. Za Italií nalevo vidíme vlnitou, takřka arkádskou, severoitalskou krajinu, Germanii představuje štíhlá gotická věž a město. Obě dívky a krajiny jsou tak jiné a přeci právě proto k sobě cítí vřelou náklonnost. Jako bychom kolem sebe cítili čerstvý vítr s vůní dálek a slyšeli zpěv ptáků. Germania drží ruku Itálie konějšivě v dlani a něco hezkého ji říká..

Dobré ráno, tady NASA

17. září 2007 v 23:35 | B |  Všední den
Web NASA uveřejňuje každý den jednu krásnou fotku z vesmíru a připojí k ní vysvětlivku. Např. tomuto jevu se říká "aerodynamický třesk" (sonic boom). Vzniká, když.. :-)

Pan A, pan B a jejich tajemná milenka X

17. září 2007 v 22:57 | B |  Všední den
Září, 2007 let po narození našeho pána Ježíše Krista trávím přípravou na jednu zkoušku ve škole. V mém případě a v případě oboru, který studuji (ofloxologie) se jedná o to - podobně jako v pořadu "Chcete být milionářem?" - připravit si ke každé otázce odpověď, o které si tazatel myslí, že je pravdivá. Doposud je vše velmi banální a prosté.

Hřebíky a Skoby

16. září 2007 v 11:14 | B |  Všední den
V poslední době jsem si oblíbil zajímavé věty. Připomínají mi hřebíky nebo skoby, které leží rozházené v denním tisku, na xchatu, v knihách prestižních i zcela okrajových. Roztřídil jsem si je do šuplíčků, které jsem pojmenoval "realita", "čas", "religio", "metafora", "o ofloxologii" a "ostatní".
"Přichází doba ranních mlh, předpovědět je není snadné." (Idnes.cz)
O realitě:
"Problémem naší doby je roztřídit věci a lidi. Svět přeházel svůj třídící systém." (Cliford Geertz)

Houellebecq aneb The Nature of the Beast III

16. září 2007 v 11:01 | B |  Všední den
H ve společnosti
Houellebecqova karikatura současné společnosti.
Již mnohokrát se Michelu Houellebecqovi (1958) podařilo vzbudit všeobecné pozdvižení ve stojatých vodách současné románové nadprodukce. První velkou náloží plnou tabuizovaných témat, kterou se mu podařilo odpálit, byly Elementární částice (1998). Román Platforma (2001) byl druhým velkolepým ohňostrojem, střílelo se z islámu a munice byla probarvena hláškami propagujícími sexuální turismus.

Houellebecq aneb The Nature of the Beast II.

16. září 2007 v 11:00 | B |  Všední den
30.8.2005
Kontroverzní francouzský autor vydává novou knihu:
Láska všechno překoná?
Michel Houellebecq právě vydává v západní Evropě svou novou knihu Možnost ostrova. Je to "virtuozní příběh sexu, science fiction a šílenství života v sektě", charakterizoval to recenzent německého týdeníku Der Spiegel a předpověděl, že se kniha stane hitem podzimní literární sezóny. K vagíně se Houllebecq dostane už na třetí stránce, asi po padesáti řádcích textu...
Houllebecq je podle německého recenzenta "zvěstovatel zoufalství středostavovského života, neemocionální svědek úpadku postmoderní společnosti: žena je ohniskem jeho života, který není jinak ničím jiným než namáhavou cestou, nenabízející žádný přesvědčivý důvod pro to, aby byla dokončena."

Houellebecq aneb The Nature of the Beast

16. září 2007 v 10:59 | B |  Všední den
Asi před dvěma měsíci jsem chtěl napsat příspěvek na blog o francouzském spisovateli Houllebecqovi a vyrešeršoval jsem všechny české recenze o něm a napsal si předběžné poznámky, ale pak jsem zjistil, že téma je pro mne příliš složité a nedokázal jsem napsat nic. Zveřejňuju zde alespoň ony poznámky, předkládám Vám tento pomník marnosti, snad někdo z mých mála čtenářů bude schopen vtisknout smysl tomu, co smyslu uniká a unikat by snad radši mělo.
Stejně jen opisujeme z Borgesovy knihovny, kde jsou knihy, ve kterých jsou všechny možné kombinace všech známých písmenek, kde je tedy vše, co bylo, je a bude napsáno.
Na Davida Lynche se taky nekoukáme každý den. "And this is the Nature of the beast" .