Claudia, heroine of our time, a touha po Itálii

19. září 2007 v 12:50 | B |  Všední den
Má kamarádka Claudia, polyglotka, cestovatelka, temperamentní polentonka (Tak říkaji Italové z Jihu Italům ze severu, tedy od Florencie nahoru, "polentone" znamená "jíst mouku"). Vděčím ji za mnohé. Naučila mne např. vyčerpávajícím způsobem italské sprosté slova, taky italsky gestikulovat a leccos dalšího.. :-)

2011: fotka smazána, Claudia je učitelka a google, ten umí věci..

Každý hledáme svou bájnou krajinu. Van Gogh ji našel v Arles a ve vysokém žlutém tónu, František Gellner si představoval, že život je nejvíce autentický kdesi v Africe, Bernard ji našel v Chiapase mezi Zapatisty ..
Představujem si obvykle, že je někde na Jihu, tam, kde je slunce opravdovější, barvy sytější a ptáci zpěvavější.
Toužíme najít onu bájnou krájinu, ale spíše je to jen chiméra, plod naší chorobné fantazie, Ecův Ostrov včerejšího dne, Houellebecqův Možný ostrov, nebo Ostrov seriálu Lost, kde bychom podvědomě tak rádi chtěli žít, protože je tam vše přesně takové, jaké to bylo, než se doba zrychlila (a začla pádit do neznáma, tam kde jen rez a záře hvěz zbývá) - protože je tam vše takové, jaké to bylo vždy : jen Ostrov, "my", "oni" a "tajemství". Všechno, co člověk psychologicky potřebuje k životu a co ho nejspolehlivěji činí šťastným.. Naše společná představa ráje, dávná vzpomínka uložená kdesi v nejzašší paměti druhu Homo sapiens sapiens.
Evropané takto vždy toužebně hleděli ke svému Jihu, k Itálii.
Malíř Overbeck tuto touhu, jež v našich hlavách překonává bílé alpské vrcholky, ztvárnil na slavném obraze "Italia a Germania"
Všiměnete si té idylické scénérie. Obě země představují dívky, Italia nalevo, Germania napravo. Za Italií nalevo vidíme vlnitou, takřka arkádskou, severoitalskou krajinu, Germanii představuje štíhlá gotická věž a město. Obě dívky a krajiny jsou tak jiné a přeci právě proto k sobě cítí vřelou náklonnost. Jako bychom kolem sebe cítili čerstvý vítr s vůní dálek a slyšeli zpěv ptáků. Germania drží ruku Itálie konějšivě v dlani a něco hezkého ji říká..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 radix radix | Web | 20. září 2007 v 12:28 | Reagovat

Bytostně věřím ve "ztracený" ráj (vyšší úrovně světa). Globálně vzato, mnohovesmír (to je Pratchettův výraz) je plný bájných krajin ve fyzickém slova smyslu a plná jich je naše planeta. Otázka ale zní, co tím "věčným nenacházením" (hledáním) vlastně člověk chce nahradit nebo dokonce skrýt, jaký je hlavní důvod? Existuje jakási trefná hyperbola (výraz mystika Osho), že Bůh ukryl štěstí a nechal člověka, ať ho hledá. Člověk procestoval celý svět (a mohl by i celý vesmír) a nic nenašel. Bůh to štěstí totiž ukryl na velmi dobrém místě... TAK UŽ HERGOT VÍTE, KDE?

2 Belbo to radix Belbo to radix | 20. září 2007 v 14:18 | Reagovat

To je originální příběh. Jak furt každej mele o tom, že smyslem života je ho "hledat" nebo "i cesta je cíl" nebo "něco nebudeme mít nebo to nedosáhneme, ale hlavní je to nepřestat hledat".. jakej má přesně význam ta hysterie toho "hledání" , jaká je její funkce a co nám nahrazuje..

myslim, že tudy vede přímka mezi dvěma typy člověka, "primitivním" a "moderním", ten první "nehledá" ten druhý "hledá", Ovšem: ten druhý si vytyvořil mýtus, proč hledá (protože ho někdo odněkud vyhnal, někdo snědl zázvor apod.)

K tomu jsem našel jeden příběh:

V malé mexické vesničce přiráží ke břehu loďka. Americký turista chválí mexickému rybáři kvalitu jeho úlovku a ptá se ho, jak dlouho mu trvalo, než to nalovil.

"Ne moc dlouho."

"Tak proč jste tedy nezůstal chytat o něco déle a nenachytal jich víc?"

Mexičan mu vysvětluje, že jeho malý úlovek je pro jeho potřeby a potřeby jeho rodiny dostačující.

"Ale co děláte ve zbylém čase?"

"Vstávám pozdě, trochu rybařím, hraji si s dětmi, mám siestu s manželkou, večer jdu do vesnice podívat se za přáteli, dát si pár panáků, zahrát si na kytaru a zazpívat pár písniček... Mám plný život..."

Američan ho přeruší: "Mám vzdělání MBA na Harvardu a můžu vám pomoct. Začnete tím, že budete denně rybařit o něco déle. Pak můžete prodávat ty ryby, které ulovíte navíc. Za tento zvláštní příjem si můžete dovolit větší loď, pak si můžete koupit druhou a třetí a tak dále, až budete mít flotilu rybářských lodí. Místo prodeje ryb překupníkům můžete obchodovat přímo se zpracovatelskými závody nebo si dokonce nějakou takovou továrnu sám otevřít. Můžete pak odjet z téhle malé vesničky do Mexico City, Los Angeles nebo třeba do New Yorku! Odtud můžete řídit obrovský podnik."

"Jak dlouho by to trvalo?," ptá se Mexičan.

"Dvacet, možná pětadvacet let," povídá Američan.

"A potom?"

"Co, potom? Teď právě to začne být opravdu zajímavé," směje se Američan. "Až se vaše obchody doopravdy hodně rozrostou, začnete prodávat sklady a vyděláte milióny!"

"Milióny? Skutečně? A potom?"

"Potom můžete jít do důchodu, usadit se v malé klidně vesničce blízko pobřeží, dlouho spát, hrát si s dětmi, trochu rybařit, mít siestu a trávit večery popíjením s přáteli!"

3 radix radix | Web | 20. září 2007 v 15:36 | Reagovat

Zajímavý je, že to funguje i fyzikálně, ovšem mimo rámec běžnýho 3D (moderní věda už ale ani zdaleka není newtonovská a už snad ani einsteinovská, takže proč ne). Mám na mysli hlavně mechanizmus červích děr, hyperprostor atd. Chci tím říct, že "na nízký úrovni" můžeš razit někam třeba 100.000.000 světelných let nějakou superraketou třeba padesát let (to jen plácám) - kdežto na tý vysoký tam jdeš prostě zkratkou a jseš tam za pár sekund (!); ten NEPOMĚR je přitom šílenej. Jak vidno, "filozofie Tady&Teď" má mnohem širší uplatnění, je to univerzální pravda. Je-li něco "téměř nekonečně" daleko, je to vpodstatě "úplně nejblíž". Lidi vidí všechno hranatě, ale měli by kulatě (v "kulatým uvažování" má totiž koule jenom jeden rozměr!, prostě je jen "takhle veliká" - jedinej parametr kouli prostě odpovídajícím způsobem nafoukne :-); v hranatým uvažování je ovšem koule něco šíleně složitýho; cílem je být "primitivní" zhlediska koule).

4 Sm Nvm Sm Nvm | 21. září 2007 v 11:31 | Reagovat

Na mě nějak moc inťošská debata...

:-)

Jen bych si dovolil podotknout, že ta slečna na prvním obrázku se mi zdá hezčí než ty dvě na druhém...

:-)

5 radix to Sm Nvm radix to Sm Nvm | 23. září 2007 v 12:45 | Reagovat

Ale není inťošská, vole. Na druhou stranu, kde se s něčím tak ujetým setkáš? Všechno souvisí se vším a Prapodstata (ty tomu říkáš asi /osobní/ Bůh) má řešení, i když neskutečně komplikovaný, vybočující z běžnýho rámce úvah (všechno je JEDNOROZMĚRNÝ, akorát to není 1 2 3 4 5, ale spíš kámen, javor, kočka, medvěd, anděl - jiná rovnice, samozřejmě ještě mnohem složitější). Všechno může klidně být hned a tady, nosíme to všichni pořád sebou...

Claudia se mi taky líbí - přesněji fotka Claudie :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama