Songy které mám radši než jiné - putování hudební krajinou

26. října 2007 v 10:36 | B |  Všední den
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kačenka kačenka | E-mail | Web | 26. října 2007 v 10:38 | Reagovat

jak to dáváš na blog? please odpověz na kola.lola@seznam.cz

2 Belbo Belbo | 26. října 2007 v 11:22 | Reagovat

Nad rámečkem pro psaní textu  jedno znaménko znamená "vložit hyperlink odkaz", klikneš a vyplníš webadresu a text, pod kterým se to má objevit:-)

3 radix radix | Web | 27. října 2007 v 7:43 | Reagovat

:-) Ty jsi spadl z Měsíce nebo používáš stroj času, jako by ti bylo 45... Ten podzim na tebe asi leze častěji nežli jenom na podzim, ne? Teda ne že bych sám nebyl na palici... Až budu chtít spáchat sebevraždu, budu si ty písničky dokola pouštět. Anebo si melancholicky sednu a budu hrát partii sám se sebou, kurvadrát. Zítra musíš sehrát nějakej gambit, vole. /Když si vezmu, že jsem chtěl půlku stránek  afektovaně zlikvidovat... :-) /

Kačenka má na stránkách pěkný koťátko... Krásnej komentář, takovej věcnej.

4 Belbo to radix Belbo to radix | 29. října 2007 v 10:43 | Reagovat

Ačkoliv si duchaplný člověk, zdá se mi, že si se nechal nakazit stádním pokřikem a požadavkem "jsem happy". Já mám rád život, lidi a přírodu, ale také (a ze všeho nejvíce v písních, jinde málo nebo vůbec) vyhledávám melancholii, onen ušlechtilý antický rys povahy, který byl vyhrazen podle starých Reků pouze moudrým lidem - ti jediní si uvědomují plynutí času.:-)

Má nálada tedy skotačí jako dítě od pólu k pólu a líbí se mi to. Radši se pídím po starých věcech a pocitech (mých i cizích v hudbě, i pocitu doby, tzn. Zeitgeistu), než říkam třeba "další, prosím!" nebo "mám se fajn" nebo naopak "stojí to za hovno" nebo "furt stejný".

Myslím si, že hranice lidí nevede podél toho, jestli se mají dobře nebo špatně (jestli jsou v konformním velice tendenčním smyslu slova "štastní" nebo "neštastní"), ale oddělujou lidi, kteří mají úzké pojetí reality, od těch, kteří mají pojetí reality široké (z hlediska prostoru, ale zejména času dozadu i dopředu)

Prostě si radši prohlížím staré fotky  a rodinné hroby než dnešní složenky a radši myslím na něco neobvyklého než na něco obvyklého. A dokonce si drze myslím, že to naznačuje inteligenci. Znám cenu života, vždyt už jsem nasedl takřka na Cháronovu loďku :-). kdo jiný by ji měl znát lépe  a cenit si života než já? :-)

5 Belbo to radix Belbo to radix | 29. října 2007 v 10:53 | Reagovat

Eště něco k prvnímu songu. Dalida to zpívá lépe, protože už v té době spáchal sebevraždu její první milenec. Pak udělá to samé druhý, pak manžel a nakonec ona sama :-). Vždyť realita nemá žádné hodnocení, prostě je anebo není. A tato byla a proto říkat že není důležitá (nebo podobná "tragická" realita tvá) nebo že neexistuje nebo ji ignorovat .. to umí jen zvířata. Rekové si cenili tragédie více než komedie, byla klíčem k pochopení statusu jejich životů.

Nemůžu za to, že ji už nechceme rozumět a zvláštní zkřivení obličeje naznačujícím smích se stalo měřítkem a normou současnosti

:-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

6 Belbo to radix Belbo to radix | 29. října 2007 v 11:23 | Reagovat

Ještě jinak a stručněji: Chce se mi blít z lidí, kteří si myslí, že jsou "individuality" a přitom jsou stádo, co celej život se někam honí, a nakonec si na nic nepamatují, nic necítí, jen mají mlhavý pocit, že musí v životě "obstát" a nevědí před kým a nevědí proč, soutěží jen spolu jako kraví stádo, které je tak omezené, že může smrt jen tušit a bát se ji, ale ne o ni myslet a ji promýšlet.

Vždyť znáš příběhy stárnoucích pop-hvězd nebo čerstvě pensionovaných "úspěšných" ředitelů, kterým se zhroutil svět :-). Liga "obstávání v životě" :-) Bohové se smějí až se za břicho popadají:-)

7 Neradix Nebabčert Neradix Nebabčert | 29. října 2007 v 21:42 | Reagovat

Nenašel jsem nic, v čem bych s tebou nesouhlasil (vpodstatě).  Vlastně jenom ten konec, kdy větu "bohové se smějí atd." pravděpodobně používáš jen jako metaforu - nebo prostě způsob, jak to nejlíp vystihnout. Zatímco já věřím, že se to opravdu děje... (a že je možný, aby se to dělo i mně - to je prubířskej kámen všeho). Miluju myšlení na minulost, když je v televizi film ze sedmdesátejch let, zažívám ty nejmagičtější pocity. Naopak se mi dost hnusí myšlení na budoucnost.  Jenom jsem si navykl mít odstup od sentimentu, protože to vede k sebeutápění - k iluzi o vlastní důležitosti (ve smyslu stáda). Já si prostě radši poslechnu "vypalovačku", i když svým způsobem je to sklouznutí dolů (jak se to vezme). Emočně se mi hrozně líbí Bjork, Nick Cave nebo Lenny Kravitz. Při těch písních z 80-tejch let se mi sice v duši rozcvrlikají ptáčci mládí, jenomže jak to chceš vrátit, když to nejde? Hranice byla proražená. Myslím si, že právě bohové prakticky nejsou sentimentální - že to povýšili kamsi vejš (ale napohled to vypadá primitivně). Nechovám k starověkýmu Řecku žádnej obdiv, je to hledání ideálu, přičemž podprahově to je ale jen HRA o hledání ideálu. Patetizmus. Neexistuje nic hlubšího nežli cit, to je pravda. Ale neexistuje nic širšího, nežli rozum. Musí se to zkloubit a vytvořit úplně jinou kategorii, naprosto nezvyklou a "nelogickou". Není to o štěstí, naději ani lásce - je to o blaženosti, která je rozporuplná, strašidelná a všelijaká, úžasná - hlavně ale NAD TÍM VŠÍM. Člověk může zároveň být i cynik, šílenec, především se ale cítí naprosto fantasticky, a to i když mu je zle. Těžko to popsat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama